Různé

Kniha názorů (diskuze)- odkaz ZDE

 

Excelence 2017 : Staré časy jsou pryč. Nebudeme ale brečet ...

 ... Vendy Šváb: rozhovor pro Novinky.cz

 

Vendy Šváb: rozhovor v rádiu (klik na logo)

 

 

Porta 2013 - reportáž

Rozhovor pro server "www.MRAVENIŠTĚ.cz" (12.2007)

 

 

 

ROZHOVOR PRO SERVER "www.MRAVENIŠTĚ.cz" (12.2007)

O zpěvácích za bicí soupravou, české hudební scéně, „férácích“ a vůbec světě „muzikanta z povolání“ jsme si povídali s leaderem kapely Excelence a bubeníkem mnoha známých hudebních projektů, Podskalákem Vendy Švábem.

 Ahoj Vendy, začneme zhurta - co Tě vedlo k založení Excelence?Tuhle kapelu jsem založil hluboko v minulém století - asi někdy v roce 1990 – ale časem mí spoluhráči začali chtít dělat jinou muziku, a tak se Excelence rozpadla. Já jsem z toho malinko zahořknul a proto jsem několik následujících let strávil jako nájemný bubeník s kapelami jako byl Jeff Biograf, Los Panchos, Tichá Dohoda, Prohrála v Kartách a v neposlední řadě Honza Vyčítal a Greenhorns. Za ta léta se mi v šuplíku hromadila spousta vlastních písniček, takže jsem asi před osmi lety řekl, že je nejvyšší čas se vrátit k Excelenci, protože už mne ani nebavilo dělat tady po Čechách někomu  křoví. Někde se sice sešla bezvadná parta, jako třeba v Prohrála v kartách, ale díky tom, že musíš z něčeho platit složenky, je nutné mít i něco, co Tě  uživí. A tak jsem přišel ke kompromisu - pro svojí vlastní realizaci mám Excelenci, a zbytek hraní si nechávám zaplatit.  

 Prošel jsi těch kapel pěknou řádku, s kým se Ti pracovalo nejlíp?Mně se moc dobře pracovalo s Danem Šustrem z Tiché Dohody a hodně mi toho dala spolupráce s Honzou Vyčítalem. Oba tihle pánové jsou starší než já a mají to v hlavě srovnané, takže jsem se toho od nich měl hodně co naučit. Nemyslím tím jenom po stránce hudební, ale i po stránce lidské. Navíc díky Honzovi se mi podařilo hrát koncerty třeba po Americe, což by se mi jinak asi sotva poštěstilo.

 A co byl pro Tebe ten největší přínos, který jsi z hlediska hudby od těchhle dvou pochytil? No…asi nedělat z muziky přílišnou vědu a psát „písničky“, i když má člověk tendence někdy zbytečně kombinovat a sólovat. Samozřejmě jsou projekty, které jsou na takové přístupu založené, ale to není moje cesta. Třeba freejazz je výborná věc,ale já bych u toho dlouho nevydržel.

Myslím, že těch stylů, které jsi hrál a hraješ, je také dost. Řešil jsi někdy jestli jsi „rocker“, „funker“, „folkař“, „jazzman“, nebo podobně? Tohle jsem nikdy neřešil, a vždycky mi takováhle otázka připomene hlášku Filipa Horáčka, že „Honza Vyčítal je největší pankáč v ČR“. Já tyhle „škatulky“ taky spojuju spíš s životním stylem. Třeba Honza je sice vnímán hlavně jako postava country scény, ale on v podstatě doma country ani moc neposlouchá – pouští si hodně jazzových věcí a někdy i rockovou muziku. Kdybych se měl zařadit do nějaké takové skupinky, řekl bych, že jsem rocker. Asi hlavně v tom, že chodím do hospod a nevadí mi dát si na festivalu přismaženou rakovinotvornou klobásu.

 Tak to bychom měli životní styl a teď něco k té hudbě. Jak to funguje v Excelenci, jsi výhradním autorem textů a hudby, nebo je to kolektivní práce? Texty píšu jenom já, s hudbou jak kdy. Někdy si píšu písničky úplně sám, a někdy je děláme dohromady s klukama, to záleží na atmosféře ve zkušebně. Asi nejlíp jsme se ale doplňovali s kytaristou ze Štětí, který se jmenoval Říha, a se kterým jsme jednu desku Excelence složili v podstatě napůl. To byl skvělý muzikant a člověk, jen škoda, že se na to hraní pak musel ze zdravotních důvodů vykašlat. Pokud by náhodou četl tenhle rozhovor, tak ho zdravím..

 Tak se raději naladíme na veselejší notu – jak může bubeník od v podstatě nemelodického nástroje skládat hudbu? No tak vzhledem k tomu, že mám vystudovanou konzervatoř, kde nás nutili hrát na piáno, je to celkem jednoduché - skládám u piána. Ale tím to tak  končí, nikomu bych nepřál vidět mě s kytarou v ruce (smích).

 V tom případě je dobře, že máš kolem sebe i další muzikanty. Jak vlastně vypadá současná sestava Excelence? Jsem tam já na hlavní zpěv a bubny, Karel Javůrek obstarává basu a vokály, máme stálého kytaristu Tomáše a občas s námi hostuje David Babka na kytaru a steel pedal, nebo můj brácha Karel Šváb na saxofon. V téhle sestavě posílené o pár hostů jsme nahrávali i poslední desku.

 Myslíš pravděpodobně desku „Féráci“, která vyšla letos…co jsou vlastně „Féráci“? To je v podstatě můj pohled na současnou situaci v tomhle státě, kde mi to přijde všechno tak nějak naruby. Takovým věcem jsem vždycky říkal, že jsou „férový“, takže z toho někdy ve tři hodiny v noci vzniknul i název „Féráci“- jakože máme „férovou“ vládu, „férové“ ceny energie a základních potravin…prostě všechno. Ale takhle píšu až poslední dobou, jinak jsem vždycky  psal písničky hlavně o ženskejch…

 A kdybys měl možnost přizvat si na další desku jakékoliv muzikanty, postavit si „Excelenci svých snů“ – koho by sis vybral?Mně se strašně líbí, jak mají zaranžované kytary Coldplay, takže bych bral kytaristu z Coldplay, nebo někoho z Pearl Jam, na bubny Dave Grohla …na piáno bych pozval Jerry Lee Lewise nebo Raye Charlese a na basu…možná Billyho Coxe co hrál s Hendrixem. A dozadu bych postavil vokalistky od Pink Floyd.

 A co bys dělal potom Ty…? Já už bych jen tak zpíval a hrál na tamburínu…

 Takže bys bubny přenechal někomu jinému…jaké to vůbec je, být frontman a přitom bubeník? Nechybí Ti ta „první řada“? Neměl jsi někdy chuť angažovat bubeníka a prostě jenom zpívat? Já jsem to dřív i dělal. Mám kamaráda, který ovšem bohužel zůstal v Londýně, a který na koncertě odehrál třeba pět, šest písniček, které jsem si odzpíval vepředu a pak jsme se zase prohodili. Akorát to jsem zase nevydržel do ničeho nebouchat, a tak jsem si dopředu musel postavit nějakou popelnici, nebo odpadkový koš, který jsme našel v klubu a použít ho jako perkuse. Třeba zase potkám nějakého bubeníka, se kterým by se dala tahle legrácka provádět.

 A není to trochu nevděčné, bubnovat v kapele, kterou vede bubeník…nemyslíš, že by tam docházelo k nějakému názorovému tření třeba kvůli způsobu podání těch věcí? Já si myslím, že záleží na tom, jak si to ti lidé vyříkají. A pokud má někdo nějaké mindráky, nebo komplexy, tak by na pódiu neměl vůbec co dělat. Hlavně by se vůbec neměl pohybovat v muzice. Pokud jsou ty lidi v pohodě a z psychického hlediska „zdraví“ tak by měli být schopní to nějak v klidu vyřešit, takže bych se toho nebál.

 Myslíš si, že česká hudební scéna je v tomhle ohledu „zdravá“?  To si teda vůbec nemyslím, a mám to bohužel z vlastní zkušenosti.

 Asi se ne nadarmo říká, že úspěch mění charaktery. Ty sám jsi prošel spoustou úspěšných kapel - měl jsi někdy pocit, že Ti  sláva leze na mozek? Musím přiznat, že jsem také měl období, kdy mi to trochu lezlo na palici a kdy jsem si o sobě myslel, že jsem něco trochu víc, než co doopravdy jsem. Hlavně když jsem se trochu napil. To bylo asi nejvíc vidět s Los Panchos, se kterýma jsme hodně chlastali a občas se chovali jako arogantní prasata…takže když se občas ohlédnu zpět, tak se někdy i stydím, to jo.

 Došlo i na obligátní demolování hotelových pokojů a tak…? Taky, no…ale nejvíc to odnášely ženský…no, naštěstí se to dá svést na tu „rockeřinu“…(smích)

 A myslíš, že tohle „rockerství“ v sobě mají i mladé kapely?           Já věřím, že jo…

 To jsme se ale zase trochu odklonili od muziky jako takové, takže bych se vrátil…které z koncertů, které jsi odehrál si pamatuješ jako nejlepší? Mně se strašně líbilo, když jsme hráli s Jeff Biograf před Slashem z Guns N Roses, nebo s Tichou Dohodou před Sheryl Crow a INXS – to byla poslední tour ještě s Hutchencem. Na tyhle show moc rád vzpomínám. S Excelencí se asi nejlíp hrávalo open air v Riegrových sadech, kde jsem pořádal několik festivalů a vždycky tam bylo mraky lidí a skvělá atmosféra. Někdy děláme i akustické koncerty a ty skvěle fungují v Salmovské literární kavárně, nebo v Café na půl cesty.

 Co koncerty současné české hudby, líbilo se Ti něco?  Abych řekl pravdu, tak ani ne…dlouho jsem neslyšel něco, z čeho bych se posadil na zadek.

 Tak mi aspoň pověz, kdy můžeme vidět Excelenci live v Praze…Teď budeme hrát devátého prosince ve Vagónu a čtrnáctého prosince v Salmovské literární kavárně akusticky.

 A další plány? Mám zase hotových pár písniček, tak bych je chtěl na jaře nahrát jen tak pro radost. To by byl v pořadí náš už šestý počin…většina těch předchozích je ke stažení u nás na www.excelence.org.

 Proč jste vlastně dali na stránky celou poslední desku zadarmo ke stažení? Tak my jsme chtěli, aby se to dostalo k lidem a přijde nám to lepší, než aby si lidi pálili CDčka.

 Jsi proti pálení CDček? Ono se k tomu nedá říct víc, než že pálení CDček je zkrátka a jednoduše krádež. Ale bohužel ty ceny za desky jsou takové, že jsou lidi k vypalování tak nějak nuceni. To se ale netýká jen hudby, hodně se pálí i filmy…až na to, že to filmaře vůbec nemusí trápit, protože dostávají tučné dotace od státu. Nejde mi na rozum, jak je možné, že se v té naší malé české vesnici bude jenom za letošek točit 30 celovečerních filmů, na které dostanou tvůrci peníze z grantů. Proč nejde alespoň jedna pětina z téhle obrovské sumy taky na podporu české hudby? Třicet filmů za rok je dva a půl filmu měsíčně, a každý z nich má rozpočet několik milionů. To je potom jasné, že mají všichni ti režiséři vystaráno.  

 A jaké jsou možnosti pro profesionální muzikanty? Uživí vás hraní? Je těžké se uživit, hudebníků je v Čechách hodně. Většinou jenom hraní s kapelami nestačí, takže jsou tři možnosti, co si k tomu „přibrat“: hraní pro turisty, hraní v muzikálech, nebo učení. Já si vybral tu třetí možnost. Hrát někde opilým východoněmeckým turistům je mi proti srsti a někoho něco naučit, něco mu předat – to má podle mne smysl.

 Asi to není jednoduché. Dá se vůbec tenhle muzikantský život skloubit s životem rodinným? Myslím, že těžko. To by člověk musel mít absolutně tolerantní manželku, nebo přítelkyni, protože tenhle styl života jen tak nějaká ženská nezvládne – nemáš stálou pracovní dobu, každou chvíli jsi pryč apod. Myslím, že ti špičkoví muzikanti u kterých je hraní na prvním místě ani s nějakou rodinou nepočítají. A kdo tvrdí, že to jde skloubit, tak buď neví o čem mluví, anebo lže.

 Díky za Tvoje názory a zkušenosti a těším se zase někdy na pokec…chceš něco vzkázat čtenářům?  Asi…“lidé bděte!“ A pak snad už jen přidat Řihovo moudro: „už vím, že vím, že nic nevím“.

 Okay, díky moc.